# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2842/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2842/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.2842.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 25. 9. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Dne 19. 6. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost proti v hlavičce uvedeným výrokům usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž prvním byl změněn II. výrok usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2018 č. j. 15 C 457/2015-74 a stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejším účastníkům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 13 310 Kč a II. výrokem byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit stěžovatelům společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 367,30 Kč, obojí ve třídenní pariční lhůtě k rukám jejich právního zástupce.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími shodnou vadou, příp. dalšími vadami, a na tyto nedostatky byl výslovně upozorňován s poučením, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (ve věcech vedených sp. zn. II. ÚS 1892/15, sp. zn. II. ÚS 2141/15, sp. zn. II. ÚS 1433/19, sp. zn. IV. ÚS 1463/19, naposledy ve věci sp. zn. II. ÚS 2510/19. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2842/19-1)