# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 284/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 284/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.284.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 6. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnictví, katastr nemovitostí/vklad, katastr nemovitostí/záznam
- Dotčené předpisy: 190/1996 Sb., § 33 odst.1; 94/1963 Sb., § 24a

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnila návrh tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, 2 a 4, v čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na obsah dohody o vypořádání společného jmění manželů, na znění § 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině, v jehož smyslu k jejímu uzavření došlo, a na postup Katastrálního úřadu v Plzni, který odmítl na základě této dohody povolit vklad do katastru nemovitostí, když nebyla uzavřena po rozvodu manželství spoluvlastníků. Podle jejího přesvědčení jmenovaný úřad nerespektoval změny obsažené v zákoně o rodině, stejně jako odvolací soud, který uvedl, že smlouvu o vypořádání společného jmění manželů, uzavřenou před rozvodem, nutno považovat za smlouvu o budoucí smlouvě, ke které lze přistoupit až po rozvodu - takový postup novela zákona o rodině jistě nepředpokládala.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Soud přezkoumal, na základě opravného prostředku podaného i stěžovatelkou, správní rozhodnutí v souladu s § 244 - 246c a s § 250l až 250s obč. soudního řádu a ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč
napadené správní rozhodnutí shledal zákonným. Přiléhavým způsobem objasnil, s poukazem na zák. č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, na zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, a na vyhl. č. 190/1996 Sb., v níž pak § 33 vymezuje, na základě jakých listin lze provést zápis práv do katastru nemovitostí, proč dohodu o vypořádání společného jmění manželů, uzavřenou před rozvodem manželství ohledně nemovitostí, za takovou listinu, ve smyslu označených právních předpisů a stávajícího obsahu § 33 vyhl. č. 190/1996 Sb., považovat nelze. Na toto odůvodnění se v dalším odkazuje.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-284/02-02)