# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2836/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2836/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.2836.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 9. 2012
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2012
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání/otázka zásadního právního významu
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 53 370 Kč s příslušenstvím, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejího práva na spravedlivý soudní proces dle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle § 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a shledal, že tomu tak není.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ta znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pokud stěžovatel takovýto mimořádný opravný prostředek neuplatnil, nelze za takové situace ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Pokud jej však uplatní a následně je o něm rozhodnuto tak, že není přípustný, zůstává stěžovateli lhůta k podání ústavní stížnosti jak proti rozhodnutí dovolacího soudu, tak proti rozhodnutím předcházejícím zachována.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že ve stejné věci podala dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.

Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost souběžně s dovoláním, probíhá dosud neskončené soudní řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany svých ústavně zaručených práv a svobod. Není proto důvod, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci paralelně rozhodoval. Není ani důvod pro to, aby se svým rozhodnutím vyčkával až do vydání rozhodnutí dovolacího soudu, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu a rovněž i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů začne běžet, za zákonem daných podmínek, až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Ostatně i z toho, že stěžovatelka podala dovolání, lze soudit, že se sama domnívá, že zásah do jejich práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však, jak ostatně popsáno shora, není důvodu. Lze proto uzavřít, že podání ústavní stížnosti je nyní předčasné. Na druhou stranu odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, neboť pokud by její řádné dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítl jako nepřípustnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2836/12-1)