# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2829/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2829/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.2829.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 30. 9. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, kasační stížnost
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení tvrdíc, že jím byla porušena její základní právo dle Listiny základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, právo na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhala ochrany proti nečinnosti vedlejšího účastníka ve věci žádosti o vrácení správních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne 18. června 2019 č. j. 25 A 52/2019-15 řízení zastavil (I. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) a že stěžovatelce bude vrácena část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (III. výrok); zastavení řízení odůvodnil stěžovatelčiným zpětvzetím žaloby. V závěru usnesení krajský soud poučil stěžovatelku o možnosti podat proti usnesení kasační stížnost.

3. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zkoumá, zda jsou splněny předpoklady jejího meritorního projednání (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že ve stěžovatelčině věci tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ji podává "z opatrnosti s ohledem na její dispoziční právo vzít žalobu zpět, na lhůtu k podání ústavní stížnosti a na řízení o kasační stížnosti, vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 Afs 248/2019, které dosud nebylo ukončeno." Z veřejně přístupných zdrojů (www.nssoud.cz) si Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka skutečně využila uvedenou možnost a proti usnesení krajského soudu kasační stížnost podala. V tomto případě je třeba kasační stížnost považovat za tzv. poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Vzhledem k výše předestřeným předpokladům projednání ústavní stížnosti lze dovodit, že stěžovatelkou podaná ústavní stížnost je nepřípustným návrhem.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2829/19-1)