# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2803/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2803/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.2803.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2010
- Datum zveřejnění: 18. 11. 2010

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2010, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud "pro zásah do ústavních práv zajištěných mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech" v záhlaví označená rozhodnutí soudů v jeho civilní věci zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze se závazným právním požadavkem, aby "návrh delegace ze dne 22. 2. 2010 doručil k vyjádření vedlejšímu účastníkovi a po uplynutí lhůty k vyjádření tuto věc okamžitě postoupil Vrchnímu soudu v Praze k projednání a rozhodnutí."

Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Z dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2971/07, IV. ÚS 2907/08 a I. ÚS 892/09).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2803/10-1)