# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 28/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 28/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.28.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 2. 2005
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; práva národnostních a etnických menšin; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, náhrada
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 237

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tvrzením, že soudy jimi porušily jeho práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Uvedl, že se domáhal náhrady ztráty na výdělku pro následky pracovního úrazu, ta mu přiznána nebyla - vyslovil přesvědčení, že s ohledem na jeho národnost se soudy věcí nezabývaly důkladněji, nezkoumaly, zda mu není možno přiznat náhradu ztráty na výdělku i z jiného důvodu než uplatňoval, neumožnily mu provést všechny důkazy, které také navrhoval, nezabývaly se ztrátou jeho pracovního potenciálu v důsledku pracovního úrazu. Poukázal také na to, že řízení před soudy trvalo déle než 7 let. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 8. 10. 2004 odmítnuto.
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně konstatoval, že přípustnost dovolání, jež stěžovatel sice opíral o tvrzení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, avšak v jeho obsahu vytýkal soudu I. stupně "provedenou důkazní situaci..." a uváděl, že se závěry soudu o důvodech jeho trvalé invalidity se neztotožňuje, není dle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 obč. soudního řádu dána. V odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu, na něž lze v dalším odkázat, jsou vyčerpávajícím způsobem vyložena příslušná ustanovení občanského soudního řádu, stanovící a upravující přípustnost dovolání, jakož i uvedeny skutečnosti, pro které bylo dovolání stěžovatele odmítnuto jako nepřípustné.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení dovolacího soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudkům soudu I. a II. stupně jsou dány § 72 odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2004, jakož i sdělením Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., když pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepřípustnosti stěžovatelem podaného dovolání nelze toto považovat za zákonem poskytnutý procesní prostředek (případně mimořádný opravný prostředek) k ochraně tvrzeného práva stěžovatele, a proto ode dne jeho doručení nelze ani odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti citovaným pravomocným rozsudkům Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-28/05-05)