# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2799/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2799/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.2799.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 9. 2012
- Datum zveřejnění: 12. 10. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. července 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 398/08, sp. zn. IV. ÚS 397/08 a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nadto musí Ústavní soud - vzhledem k argumentaci stěžovatelky v jejím podání obsažené - upozornit, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nelze považovat za jakkoliv diskriminační či porušující mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána [srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)]. Stěžovatelce je také nepochybně známo, že bude-li splňovat zákonem stanovené podmínky, může jí být právní zástupce určen i bezplatně.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatelka neodstranila vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2799/12-1)