# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2785/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2785/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.2785.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 12. 2009
- Datum zveřejnění: 17. 12. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: škoda/náhrada, odpovědnost/orgánů veřejné moci, dovolání/přípustnost, dovolání/otázka zásadního právního významu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c, § 237 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 6 607 109,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 2, čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a právo vlastnit majetek deklarované v čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv.

Obvodní soud pro Prahu 1 ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení výše uvedené částky a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele rozhodl odvolací soud tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soudy obou stupňů při rozhodování o uplatněném nároku stěžovatele na náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v Břeclavi v daňové exekuci, vyšly z právního názoru, že mezi majetkovou újmou stěžovatele a nesprávným úředním postupem finančního úřadu není dána příčinná souvislost. Proti rozsudku soudu druhého stupně stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné, není opodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, které předcházely rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, k odmítnutí je dán důvod také tehdy, je-li návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Z obsahu ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud neshledal zásah do základních práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává. Jmenovaný soud opodstatněně odmítl dovolání jako nepřípustné, když konstatoval, že přípustnost dovolání nemohou založit námitky proti skutkovým zjištěním, o něž se opírá závěr soudu, a po právní stránce dovolací soud žádný rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem nebo judikaturou neshledal. Na základě uvedeného Nejvyšší soud konstatoval, že není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Odvolací soud, s poukazem na obsah dovolání, na rozsudek odvolacího soudu, jakož i na svou judikaturu rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Proto na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že navrhovatel sám v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu, jeho závěru o nepřípustnosti dovolání, ničeho nevytýká.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud jde o ústavní stížnost brojící proti označeným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, pak odmítnutí je odůvodněno zmeškáním lhůty k jejímu podání, když pro běh této lhůty nelze vycházet ze dne doručení usnesení dovolacího soudu, na jehož rozhodnutí nedopadá ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2785/09-1)