# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2771/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2771/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:3.US.2771.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 11. 2014
- Datum zveřejnění: 5. 12. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 146 odst.2, § 150

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu (podle obsahu jeho nákladového výroku) vydaného v jeho občanskoprávní věci, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného Listinou základních práv a svobod.

Napadeným usnesením Okresní soud ve Svitavách zastavil řízení o peněžité plnění ke zpětvzetí žaloby a stěžovateli (žalovanému) uložil podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, již umožnil plnit ve splátkách.

Stěžovatel shledává toto rozhodnutí nespravedlivým a neospravedlnitelným; je názoru, že soud měl přihlédnout k mimořádným okolnostem na jeho straně, což neučinil a v odůvodnění se s nimi nevypořádal; stěžovatel míní, že soud náhradu nákladů řízení neměl žádnému z účastníků přiznat.

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Novelou zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., bylo jeho ustanovení § 43 doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu".

Takovým "zákonným důvodem" je v dané věci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež dává možnost odmítnout ústavní stížnost jako návrh "zjevně neopodstatněný", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Řečené se uplatní i v dané věci.

K otázce náhrady nákladů řízení, o niž v dané věci jde, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně (viz kupříkladu sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému, a silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

O situaci takto excesivních vad v dané věci však nejde. Soud své rozhodnutí odůvodnil - ukotvením ke konkrétnímu ustanovení - adekvátně, a možnosti pro stěžovatele pozitivního přihlédnutí k ustanovení § 150 o. s. ř. nevyužil, byť se takový úsudek z jeho rozhodnutí podává jen implicite. I kdyby bylo namístě, aby tak soud učinil výslovně, nedostatek v tomto směru důvod pro zásah Ústavního soudu - vzhledem k výše vyloženému limitovanému přezkumu - nezakládá.

Nelze ani přehlédnout, že stěžovatelem otevřený spor nese charakteristiky sporu "bagatelního", pro nějž je příznačné, že pro nedostatek potřebně intenzivního zásahu do základního práva se s ním zpravidla spojuje i další důvod, pro který jest ústavní stížnost odmítnout.

Odmítnutí ústavní stížnosti podle shora vyloženého ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tak odůvodněno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2771/14-1)