# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 274/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 274/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:3.US.274.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 4. 2024
- Datum zveřejnění: 22. 5. 2024
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: insolvence/správce, odměna, náklady řízení, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 177/1996 Sb., § 9 odst.4 písm.c; 99/1963 Sb., § 146 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavnímu soudu byl dne 29. 1. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí vrchního soudu, a to pro tvrzený rozpor v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2023 č. j. 42 ICm 1364/2023-29 (KSBR 27 INS 19140/2022) bylo zastaveno soudní řízení (výrok I.) a současně byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení 12 342 Kč. K podanému odvolání směřující proti výroku II. shora citovaného usnesení rozhodl Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se potvrzuje (výrok I.), současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že obecné soudy vypočítaly v projednávané věci nesprávně výši nákladů řízení. Dle náhledu stěžovatele mu měly být přiznány náklady podle § 8 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, a to ve výši 5 940 Kč za každý úkon právní služby. Obecné soudy podle stěžovatele nesprávně na věc aplikovaly § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a přiznaly mu za jeden úkon právní služby toliko částku 3 100 Kč.

III.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci se jedná o problematiku nákladů řízení, přičemž k této v minulosti uvedl, že byť je tato nedílnou součástí soudního řízení, dosahuje ústavně právní intenzity toliko výjimečně. Ústavní soud je proto v řízení o ústavních stížnostech týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý, což je dáno rovněž okolností, že proti výrokům o nákladech řízení není z rozhodnutí zákonodárce přípustné ani dovolání, takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu.

Při posuzování pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatele. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. IV. ÚS 3247/07), že v takových případech, s výjimkou extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Ústavní soud je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Současně je třeba dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv.

Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-274/24-1)