# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2722/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2722/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.2722.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c, § 237 odst.3, § 241a odst.2 písm.a, § 241a odst.3

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát ze strany Nejvyššího soudu tím, že "jejich dovolání zcela formálně odmítl a důvody dovolání se nezabýval". Jeho usnesení předcházejícím rozsudkům, resp. soudu nalézacímu a odvolacímu, potom stěžovatelé blíže rozvedenými námitkami vytkli nesprávné zjištění skutkového stavu, a to jednak pro nesprávné hodnocení provedených důkazů, jakož i pro neprovedení důkazů jimi navržených. Z těchto důvodů se posléze domáhali, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatelů z důvodu, že námitky nesprávného hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování jsou způsobilé naplnit dovolací důvod zakotvený v § 241a odst. 2 písm. a), event. odst. 3 o. s. ř. Naproti tomu nemají svou relevanci ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání (podmíněně) plynoucího z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. potud, že v jeho intencích je Nejvyšší soud omezen toliko na zkoumání otázek právních, a to zásadního významu [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř. nesvědčil]. Z uvedeného se podává, že dovolání ve věci navrhovatelů evidentně nebylo na základě jejich skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno (věcně) posoudit jako (ne)přípustné (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].

V uvedeném rozsahu bylo nutno v důsledku obsahu citovaných kogentních ustanovení jednoduchého práva hodnotit návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v jimi podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006 č. j. 16 Co 354/2005-73, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 220/2004-36 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. 13 C 221/2004-37, se potom promítá popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady; když k odmítnutí stěžovateli podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, které citované ustanovení předjímá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2722/07-1)