# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2721/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2721/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:3.US.2721.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 10. 2021
- Datum zveřejnění: 9. 11. 2021

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 4. 10. 2021, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Napadeným usnesením městského soudu bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele směřující proti rozhodnutím České advokátní komory ze dne 9. 11. 2020 č. j. 10.01-000628/20-002, ze dne 10. 11. 2020 č. j. 10.01-000629/20-002 a ze dne 11. 11. 2020 č. j. 10.01-000630/20-002. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo řízení o kasační stížnosti proti uvedenému rozhodnutí městského soudu zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

2. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatel již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, a na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, sp. zn. III. ÚS 3058/18 či sp. zn. IV. ÚS 3061/18; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

4. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti podání k Ústavnímu soudu.

5. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

6. Za dané procesní situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

7. Stejně jako ve věcech vedených např. pod sp. zn. I. ÚS 2382/14, sp. zn. III. ÚS 85/19, sp. zn. IV. ÚS 503/20 nebo sp. zn. IV. ÚS1676/20 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2721/21-1)