# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 270/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 270/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.270.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 21. 2. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 3 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1, § 202 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. ledna 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2012 č. j. 160 EC 843/2010-36, kterým soud rozhodl o nákladech řízení, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2012 č. j. 160 EC 843/2010-36 byla žalovanému Zdeňku Ševčíkovi uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 1 008,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 229,- Kč (výrok pod bodem II). Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/11.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 988/12 Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. října 2012 sp. zn. II. ÚS 3664/12 a ze dne 4. října 2012 sp. zn. III. ÚS 3487/12, dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 3477/12). Bylo by přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 2 písm. a), event. ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-270/13-1)