# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 270/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 270/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.270.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: smlouva, důkaz/volné hodnocení, právní úkon/obsah, nájem, byt/vyklizení
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 706, § 35 odst.2, § 685; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudů a jejich rozhodnutími byla porušena práva, jež jsou mu zaručena čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na skutková zjištění soudů, jejichž interpretace v odůvodnění se jeví jako "překvapivá" a rozhodnutí pak nesoucí znaky rozhodovací libovůle, na nesprávné hodnocení úkonu, který nelze - pro obsah vůle směřující ke vzniku práv a povinností považovat za novou nájemní smlouvu, uzavřenou s žalovanou po smrti uživatelky, tj. původní nájemkyně. S takovým hodnocením předmětného úkonu nesouhlasí a vytýká soudu, že jej nehodnotil v souladu s § 34 a § 35 odst. 2 obč. zákona, důkazy pak v souladu s § 132 obč. soudního řádu, a pokud v rozhodnutí odvolací soud při hodnocení důkazů postupoval mj. tak, jakoby žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti právního úkonu dle § 42a obč. zákona, pak i to považuje za vadu napadeného rozhodnutí.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že jmenovaný soud v odvolacím řízení přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 212 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal odvolání nedůvodným. Ve svém rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč právní úkon učiněný účastníky dne 14. března 2001 pro jeho obsah nutno považovat za nájemní smlouvu uzavřenou s žalovanou na dobu neurčitou, dle níž tato předmětný byt v nemovitosti žalobce také užívá. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. K námitce stěžovatele, dle níž soud nerespektoval při hodnocení důkazů ustanovení § 34 a § 35 odst. 2 obč. zákona, nutno uvést, že hodnocení předmětného právního úkonu bylo učiněno v souladu s § 132 obč. soudního řádu, když nebylo zpochybněno k čemu projev vůle obsažený v nájemní smlouvě, uzavřené dne 14. března 2001, směřoval.
Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na uvedená zjištění a citované právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-270/03-03)