# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 263/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 263/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.263.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: družstvo/bytové, konfiskace majetku, vlastnické právo/ochrana
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 100, § 184, § 185, § 453a; 42/1992 Sb., čl.; 87/1991 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel, který se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 1999, sp. zn. 18 Co 543/98, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. září 1998, sp. zn. 15 C 167/97, poukázal na čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na čl. 1 a 95 odst. 1 Ústavy s tím, že se označenými rozhodnutími soudů cítí na svých právech dotčen. Uvedl, že nebylo vyhověno žalobě o vyklizení družstevního bytu, který pozbyl poté, co v roce 1981 opustil i s rodinou republiku a co byl v trestním řízení odsouzen m. j. k trestu propadnutí majetku. Podle jeho přesvědčení členství v družstvu platně nezaniklo a tedy mu nezaniklo ani právo byt užívat - proto měl být žalovaný, který v předmětném bytě bydlí, zavázán k vyklizení.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že samotné rehabilitační rozhodnutí týkající se stěžovatele neznamenalo obnovení jeho majetkových práv, a tedy ani práva osobního užívání k bytu, jehož vyklizení se domáhal. Navrhla odmítnutí stížnosti jako zjevně neopodstatněné a v dalším odkázala na obsah odůvodnění rozsudku.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 15 C 167/97 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 1999, č. j. 18 Co 543/98-58, nebyl shledán zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. září 1998, č. j. 15 C 167/97-38, své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil za použití příslušných ustanovení občanského zákona, zák. 87/1991 Sb. a zák. č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na obsah tohoto odůvodnění proto Ústavní soud odkazuje.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-263/99-99)