# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 260/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 260/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.260.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 6. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba/důvody
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67; 2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 8 odst.2, čl. 38 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, jimiž soudy rozšířily důvody pro trvání vazby a jeho žádost o propuštění zamítly. Uvedl, že rozšíření vazebních důvodů považuje za účelové a vyslovil přesvědčení, že pokud by o propuštění nežádal, k rozšíření důvodů by nedošlo, a proto se rozhodnutím soudů cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá důvodná obava z pokračování v trestné činnosti obviněným stěžovatelem, a tedy také důvody pro trvání jeho vazby, jak jsou uvedeny v § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Odvolací soud, který ke stížnosti obviněného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2001 přezkoumal, se ve vyčerpávajícím odůvodnění svého usnesení se všemi námitkami stěžovatele vypořádal a na toto lze v dalším proto odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-260/02-02)