# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 257/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 257/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.257.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: spoluvlastnictví/podíl, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 850

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2000 (9 Co 66/2000) a spolu s ním též rozsudek Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 1999 (19 C 52/99-38) a v polemice s rozhodovacími důvody vyloženými obecnými soudy v jejich rozhodnutích, aniž by uvedla, o které z ústavně zaručených práv svůj návrh opírá, navrhla, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.
Z výroku sub. III rozsudku odvolacího soudu plyne, že stěžovatelka před skončením odvolacího jednání navrhla - pro případ, že její odvolání by nebylo úspěšné - aby odvolací soud proti svému rozhodnutí připustil dovolání; odvolací soud tomuto návrhu sice nevyhověl, nicméně přípustnost dovolání, za podmínek stanovených zákonem plyne z ust. § 239
odst. 2 o. s. ř.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu) však stěžovatelka dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, a tím ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení III. ÚS 53/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12., vydání 1., usn. č. 52, Praha 1999) založila nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech procesních prostředků (§ 75 odst. 1 zákona).

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, neboť důvody pro výjimečný postup [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona] shledány nebyly a stěžovatelka se jich ostatně ani nedovolávala.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-257/2000-2000)