# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 253/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 253/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.253.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
- Klíčová slova: výživné, důkaz/formální posouzení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 30; 94/1963 Sb., § 88, § 96, § 99; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 34
odst. 1, 2, § 72 odst. 1, 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 1999 (5 Co 275/99-85), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 1998 (P 173/91-51) tak, že byl počínaje dnem 1. 11. 1998 zavázán k úhradě vyšších nákladů výživného o částku 20,- DM měsíčně a tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 30 Listiny základních práv a svobod "protože bylo porušeno jeho právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a právo na zajištění základních životních podmínek". Porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje v tom, že mu soudy uložily platit na nezletilého syna
o 20,- DM měsíčně více, než byl dosud povinen, a to i přesto, že "se zhoršující finanční situací se zhoršuje i zdravotní stav stěžovatele, a tím se zvyšují i jeho náklady". V další části své ústavní stížnosti stěžovatel vede právní polemiku se závěry obecných soudů, zejména ve vztahu k důvodnosti zvýšení výživného na nezletilého syna, a vyjadřuje s nimi nesouhlas.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V předložené ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele tak, jak sám uvádí, došlo, ani že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jak je toto právo zaručeno Listinou základních práv a svobod a
Ústavou ČR a jak bylo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Argumentace stěžovatele použitá v ústavní stížnosti je v zásadě shodnou argumentací, kterou používal stěžovatel v rámci celého řízení před obecnými soudy a Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy námitky stěžovatele zcela pominuly nebo tyto žádným způsobem nehodnotily, naopak, řádně se s těmito námitkami v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, když zejména Krajský soud v Českých Budějovicích zcela konkrétně uvádí, proč a na základě jakých skutečností došel ke svému rozhodnutí o povinnost o zvýšení výživného
o částku 20,- DM a proč zrovna o tuto konkrétní částku od stanovené doby výživné na nezletilého zvýšil.

Nezbývá proto než tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva dle čl. 30 Listiny základních práv a svobod, případně že by řízení, kterých byl stěžovatel účastníkem, trpěla takovými vadami, které by vyžadovaly ingerenci Ústavního soudu, a proto - z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č.
1/1993 Sb.) - nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic podstatného vytknout.
Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti plyne jednak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak jednak ze samotné povahy stěžovatelových námitek uplatněných v jeho ústavní stížnosti; nezbylo proto než o ústavní stížnosti rozhodnout tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-253/99-99)