# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 253/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 253/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.253.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 7. 2001
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 6 To 279/2000, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soud II. stupně se dostatečně nezabýval obhajobou v konkrétních bodech, nevypořádal se s nově předloženými doklady, ani poukazem na pochybení soudu I. stupně při hodnocení důkazů, o které se v rozhodnutí opíral, čímž porušil jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 2 T 403/99 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 6 To 279/2000 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Rozsah dokazování, provedeného v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, vyplývá nejen z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně ze dne 4. srpna 2000 ale i z označeného spisu Okresního soudu v Jihlavě. Proto soud II. stupně důvodně konstatoval, že ve věci bylo učiněno úplné a správné skutkové zjištění, že k pochybení nedošlo v hodnocení viny obžalovaného ani v právní kvalifikaci jeho jednání, s odvolacími námitkami stěžovatele se tak v plném rozsahu vypořádal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-253/01-01)