# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2519/09 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 2519/09 - ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.2519.09.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 12. 11. 2009 - Datum zveřejnění: 27. 11. 2009 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: důkazní břemeno, náklady řízení, advokát/odměna - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 3 odst.1; 99/1963 Sb., § 148 odst.2, § 149 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností podanou řádně a včas stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mostě, ve výroku o nákladech řízení, pro porušení jejího základního práva na spravedlivý proces. Z ústavní stížnosti a kopie přiloženého rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Mostě domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 014,-Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo možné zjistit pobyt žalovaného, byla mu ustanovena opatrovnice. Okresní soud v Mostě žalobu zamítl, neboť stěžovatelka neunesla důkazní břemeno o tom, že žalovaný jel v rozhodné době prostředkem městské hromadné dopravy bez platné jízdenky, a soukromá listina, na jejímž základě stěžovatelka svůj nárok dokládala, byla v průběhu řízení zpochybněna opatrovnicí žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 148 odst. 2 ve spojení s § 149 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") a vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodovávání o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění (dále jen "vyhl. č. 484/2000 Sb."), tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů žalovaného částku 6 069,-Kč (výrok II.). Soud dále rozhodl o nároku na odměnu opatrovnici žalovaného ve výši 2 142,-Kč. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá výrok II. v záhlaví označeného rozhodnutí a uvádí, že Okresní soud v Mostě tímto výrokem porušil čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, aniž by ovšem toto tvrzení podložila ústavněprávními argumenty. Stěžovatelka pouze tvrdí, že jmenovaný soud, v rozporu s výší skutečně vzniklých nákladů, jí uložil povinnost k náhradě nákladů ve výši 6 069,-Kč, když při svém výpočtu vycházel nedůvodně z § 3 odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Podle názoru stěžovatelky je rozhodnutí soudu správné pouze co do výše odměny opatrovnice, určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 2 142,-Kč. Rozdíl mezi těmito částkami stěžovatelka považuje za bezdůvodné obohacení České republiky přijaté od stěžovatelky a porušení svého práva na spravedlivý proces. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR. O takový případ se zde ovšem nejedná. Není úkolem Ústavního soudu, jak se patrně domnívá stěžovatelka, provést superrevizi každého rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší ani přehodnocovat, zda jde či nejde o správný výklad citovaného ustanovení o. s. ř, což stěžovatelka v podstatě požaduje. Posouzení této otázky náleží soudům obecným. Okresní soud v Mostě své rozhodnutí dostatečně pregnantně a logicky, věcně odpovídajícím způsobem, odůvodnil. S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení (soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění apod.), lze konstatovat, že rozhodnutí Okresního souduv Mostě tyto požadavky splňuje. Ve zmíněném řízení tedy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a Ústavní soud nenalezl žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení. Ústavní soud proto dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo než podanou stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2519/09-1)