# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 25/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 25/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.25.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 5. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na územní samosprávu; zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
- Klíčová slova: působnost/samostatná
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 8; 320/2002 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. 1. 2004 a označeném jako komunální ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), zastupitelstvo výše uvedené obce tvrdilo, že zákonem č. 320/2002 Sb. je zřetelným způsobem porušeno ustanovení čl. 8 Ústavy ČR, protože tento zákon přenesl výkon státní správy zcela na samosprávu, čímž bylo docíleno pravého opaku, než jak je zakotvuje uvedené ustanovení.

Vzhledem k absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1, § 31 zákona) byl navrhovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění této vady podání, což posléze učinil. V návrhu sepsaném právním zástupcem se pak uvádí, že samosprávná působnost obce je zaručena zejména čl. 8 Ústavy ČR, kdy toto ustanovení upravuje princip výstavby státu, jímž je stát vázán a musí jej respektovat ve své zákonodárné činnosti; územní samosprávu je nutno přitom považovat za jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR a nutným předpokladem k naplnění principu územní samosprávy je dle navrhovatele především vytvoření kvalitních samosprávných orgánů a vytvoření vlastního finančního a majetkového zdroje. Dále se v návrhu uvádí, že samospráva je samostatnou větví nezávislou na státní správě a jí nepodřízenou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými, a to vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky. Existence samosprávy je podle názoru navrhovatele podmíněna přenecháním veřejné moci. V rozporu s těmito principy jsou některé právní předpisy vydávané příslušnými ministerstvy, neboť výrazně zasahují do samosprávy obcí a přímo je nutí, aby se chovaly tak, jak chce příslušný orgán státní správy, kdy jako nástroj slouží finanční prostředky. Zejména má jít o zákony uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, prostřednictvím nichž má stát svými orgány výrazně zasahovat do samosprávného postavení obcí. Vzhledem k tomu zastupitelstvo uvedené obce navrhuje, aby Ústavní soud tyto zákony, příp. jejich ustanovení, jimiž má být porušován čl. 8 Ústavy ČR, zrušil.

Ústavní soud je povinen zabývat se nejprve tím, zda jsou splněny formální předpoklady pro to, aby podaný návrh bylo možno meritorně projednat (§ 42 odst. 1 zákona). Vycházel přitom z toho, že podaný návrh je sice označen jako (komunální) ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona, z jeho obsahu je však zřejmé, že se nejedná o ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí či "jinému zásahu státu", o níž by Ústavní soud mohl rozhodnout způsobem uvedeným v § 82 odst. 4 zákona, nýbrž že se jedná o návrh směřující přímo proti zákonům nebo jejich jednotlivým ustanovením, přičemž řízení o takovém návrhu je upraveno v hlavě druhé, oddíle prvním zákona.

Ustanovení § 64 zákona pak taxativně vymezuje, kdo je návrh na zrušení zákona nebo jiných právních předpisů oprávněn podat, obec, resp. její zastupitelstvo zde však uvedeno není. Vzhledem k této skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh podle § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-25/04-04)