# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 25/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 25/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.25.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 4. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba/prodloužení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.a, § 67 odst.1 písm.b, § 134; 2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 9 To 840/2000, odůvodňoval ústavní stížnost tvrzením, že označený soud jako orgán veřejné moci porušil jeho práva, zaručená čl. 8 odst. 1, 2 a 5, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že z rozhodnutí soudu trvá omezení jeho osobní svobody, ačkoliv důvody vazby nejsou dány, konečně pak na základě nepravdivých údajů o jeho finanční situaci nebyla přijata nabízená peněžitá záruka. Podle jeho přesvědčení odůvodnění stížností napadeného usnesení je nekonkrétní, procesní i věcná vágnost závěrů zakládá jeho nepřezkoumatelnost.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 4233/2000 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 9 To 840/2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud II. stupně, který na základě obsáhlé stížnosti státního zástupce KSZ přezkoumal rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2000, č. j. 7 Nt 4233/2000, stížnost shledal důvodnou. Odůvodnění rozhodnutí, kterým byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítnuta a jímž nebyla přijata nabídka peněžité záruky, je přiléhavé a vyčerpávající a lze tedy na ně zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-25/01-01)