# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 245/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 245/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.245.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 5. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu zdraví
- Klíčová slova: správní soudnictví, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36; 99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.g, § 107 odst.5

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení označeného usnesení soudu, zastavujícího řízení o žalobě proti Ministerstvu zdravotnictví ČR a jeho rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení Vrchní soud v Praze porušil práva, jež jsou zaručena čl. 4 odst. 4, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. Poukázala na výkon povolání žalobce, který po podání žaloby zemřel a který byl jejím manželem, na zdravotní postižení zemřelého, o němž je přesvědčena, že souviselo s výkonem práce, a na své postavení pozůstalé a dědičky, mající zájem na rozhodnutí o tom, zda zemřelý onemocněl nemocí z povolání. Napadené usnesení považuje za nesprávné a nepřesvědčivé - soud sám neměl ujasněn okruh účastníků, když stěžovatelce nejdříve svá rozhodnutí doručoval, uznal ji účastnicí řízení po zemřelém, přiznal jí i osvobození od placení soudních poplatků, poté však řízení zastavil s tím, že žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, když dne 9. srpna 2001 zemřel.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze nebyl zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, zjištěn. Zastavení řízení bylo učiněno v souladu s § 248 odst. 2 písm. g) a § 250d odst. 3, jakož i s § 107 odst. 5 obč. soudního řádu, soud aplikaci těchto ustanovení v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil a i když se Ústavní soud neztotožňuje s postupem soudu, jež předcházel rozhodnutí o zastavení řízení a účasti stěžovatelky v něm, je nepochybné, že ani tímto k zásadu do jejích práv nedošlo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-245/02-02)