# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 24/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 24/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.24.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 3. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
- Dotčené předpisy: 119/1990 Sb., § 2 odst.1 písm.d, § 23, § 33 odst.2; 140/1961 Sb., § 73; 58/1969 Sb., § 2, § 4

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1999, č. j. 25 Cdo 2151/98-51, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 1998, č. j. 20 Co 337/97-36. Uvedli, že podle jejich přesvědčení jmenované soudy porušily svým rozhodnutím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když je z odůvodnění rozsudků zřejmý nedostatek příčinné souvislosti mezi skutkovým zjištěním, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry z toho vyvozenými. Poukázali na stanovisko Nejvyššího soudu k aplikaci zák. č. 58/1969 Sb. s tím, že nemohou souhlasit s úvahou, dle níž je třeba domáhat se nejdříve zrušení předmětného rozhodnutí příslušného orgánu - takový postup možný není, když toto rozhodnutí bylo zrušeno již zák. č. 119/1990 Sb.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1999, č. j. 25 Cdo 2151/98-51, zásah do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Jmenovaný soud se ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkami žalobců a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč je pro uplatnění tvrzeného nároku třeba postupovat v souladu se zák. č. 58/1969 Sb. Nejvyšší soud se vyjádřil k nesprávnému právnímu názoru o výkladu § 73 odst. 1 písm. a) trestního zákona a když tak neučinil k interpretaci odvolacího soudu k § 13 zák. č. 87/1991 Sb., kterou Ústavní soud nesdílí, tato okolnost nic nemění na správnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu i Krajského soudu v Brně k aplikaci zák. č. 58/1969 Sb. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-24/2000-2000)