# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2362/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2362/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.2362.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: azyl, správní soudnictví, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2; 150/2002 Sb., § 106 odst.1, § 103 odst.1, § 37 odst.5, § 46 odst.1 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 9. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 1. 11. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. 3 Azs 62/2007 - 48, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad podání splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. 3 Azs 62/2007 - 48 byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 č. j. 65 Az 432/2005-18, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 9. 2005 č. j. OAM-1629/VL-19-08-2005, jímž nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ust. § 12, § 13 odst. 1 a odst. 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle ust. § 91 tohoto zákona.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že "kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat". Stěžovatelka je přesvědčena, že kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodoval, "měla náležitosti uvedeného procesního podání, které předpisy k projednání takového podání vyžadují" a z toho dovozuje, že v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů (soudů rozhodujících ve správním soudnictví) je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Dle ust. § 106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") musí kasační stížnost mj. obsahovat údaj o tom, z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, napadá, tj. v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, přičemž důvody, pro které lze kasační stížnost podat, jsou uvedeny v ust. § 103 s. ř. s.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že kasační stížnost stěžovatelky nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání soudním řádem správním. Protože v kasační stížnosti nebyl definován rozsah napadení rozhodnutí soudu a nebylo v ní uvedeno, které důvody podle ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. jsou uplatňovány, vyzval Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2007 č. j. 65 Az 432/2005 - 38 stěžovatelku, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně doplnila ve stanovené lhůtě kasační stížnost údajem o tom, v jakém rozsahu rozsudek napadá, a jaké důvody kasační stížnosti podle ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. uplatňuje.

Protože ani po doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dostatečným způsobem neupřesnila důvody kasační stížnosti tak, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům uvedeným v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Důvody kasační stížnosti i přes její doplnění stěžovatelka neučinila dostatečně seznatelnými, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům podle ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka tyto důvody nijak nekonkretizovala, neuvedla, jaké konkrétní vady v úsudku se měl krajský soud dopustit a z čeho ji stěžovatelka dovozuje. Pro tento nedostatek, uvedl Nejvyšší správní soud, není možno v řízení dále pokračovat, protože Nejvyšší správní soud není ani povinen, ani oprávněn za stěžovatelku domýšlet konkrétní důvody kasační stížnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny. Dle článku 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V odstavci 2 cit. článku je uvedeno, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Je ovšem třeba podotknout, že je povinen tak činit "stanoveným postupem", tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy. V posuzovaném případě - jak Ústavní soud z přiloženého spisového materiálu ověřil - tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka v kasační stížnosti a ani v doplnění kasační stížnosti neuvedla řádně důvody, ze kterých kasační stížnost podává. Tím zabránila, aby se Nejvyšší správní soud její kasační stížností mohl meritorně zabývat, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního odmítnout. Ústavní soud v postupu Nejvyššího správního soudu žádné vady způsobující porušení ústavnosti nezjistil.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2362/07-1)