# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 230/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 230/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.230.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, cena, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 128/1984 Sb., čl.; 87/1991 Sb., § 4 odst.2; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatelé navrhli zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jejich přesvědčení rozhodnutím, na základě kterého jsou povinni vydat žalobcům dle zákona č. 87/1991 Sb., nemovitosti, bylo zasaženo do práv, jež jsou jim zaručena čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na znalecké posudky o ceně předmětných nemovitostí, z nichž soud dovodil, že jejich prodej byl učiněn v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, na to, že nebylo přihlédnuto k § 399 obč. zákoníku, ve znění platném v době prodeje, který stanovil pro převody cenový strop, přičemž nebyla stanovena státním organizacím povinnost prodávat majetek státu za cenu stanovenou a zjištěnou dle příslušné vyhlášky, jakož i na to, že nebylo objasněno, v čem spočívá rozpor ve znaleckých posudcích z roku 1986 a těch, které byly vypracovány v průběhu řízení. Dále uvedli, že nebyl vzat zřetel na prokázané investice, vynaložené do zakoupené nemovitosti v r. 1990, a proto rozhodnutí soudu opírající se o restituční zákon, jehož smyslem je odstranění křivd, zakládá křivdu jim způsobenou - při vynaložení částky cca 500.000,- Kč na opravy nemovitosti - podstatně vyšší, než jaká mohla být způsobena žalobcům.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Soud spolehlivě zjistil, že stěžovatelé nabyli předmětné nemovitosti v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, a to v rozporu s tehdy platnými předpisy - tj. s předpisy o cenách nemovitostí - s vyhl. č. 128/1984 Sb., a že jsou tedy osobami povinnými k jejich vydání osobám oprávněným ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., který se vztahuje na zmírnění následků majetkových křivd vzniklých právě oprávněným občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v rozhodném období v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-230/03-03)