# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 23/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 23/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:3.US.23.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 1. 2017
- Datum zveřejnění: 19. 1. 2017

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Dne 2. 1. 2017 bylo Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze doručeno stěžovatelovo podání, v němž požaduje podat ústavní stížnost "do rozsudku KS v Praze v čj. 44 Ca 22/08 a na to navazující NSS".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. usnesení ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1893/15, usnesení ze dne 18. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1446/15, usnesení ze dne 31. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 1429/15 a řada dalších).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 2260/16) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-23/17-1)