# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2251/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2251/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.2251.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 9. 2009
- Datum zveřejnění: 22. 9. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Klíčová slova: soud/odnětí/přikázání věci, trestný čin
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1; 141/1961 Sb., § 265l odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví identifikované rozhodnutí předsedy okresního soudu; in eventum stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že se trestný čin, projednávaný ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009, nestal.

Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze den 25. 2. 2009 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1459/2008 byla věc vrácena Okresnímu soudu v Bruntále, kde byla v souladu s vnitřním a kancelářským řádem zařazena k projednání senátu 1 T pod vedením soudkyně JUDr. Vladimíry Kikerlové. Tuto věc však dle stěžovatele předseda okresního soudu napadeným rozhodnutím přidělil soudkyni Mgr. Janě Langerové s odůvodněním, že "soudkyně, která původně věc rozhodla, může pouze doplnit dokazování a znovu ve věci samé rozhodnout", a tímto postupem "dojde k urychlení řízení a vyšší hospodárnosti".

Stěžovatel má za to, že ústavní právo na zákonného soudce má "mnohonásobně vyšší právní sílu a váhu, než hledisko rychlosti a úspornosti řízení".

Ústavní soud soustředil pozornost k té části ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhá, aby rozhodnutí předsedy okresního soudu o přidělení věci sp. zn. 1 T 104/2009 k projednání Mgr. Janě Langerové bylo zrušeno. Stěžovatel však nebyl schopen v ústavní stížnosti napadené rozhodnutí blíže identifikovat (datováním) a ani k projednávané ústavní stížnosti nepřiložil jeho kopii (ve smyslu § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Rovněž z přiložených listin nevyplývá zřetelně, že napadené "rozhodnutí" vůbec existuje, resp. že jakožto "rozhodnutí" bylo formalizováno.

V souladu s obsahem ústavní stížnosti by sice bylo v takovém případě možné uvažovat o tzv. jiném zásahu orgánu veřejné moci, což však neodpovídá znění jejího petitu (návrhového žádání). Tento vnitřní rozpor stěžovatelova návrhu však nebylo zapotřebí obvyklým procesním postupem odstraňovat; stěžovatelova ústavní stížnost je totiž prima facie neopodstatněná.

Z listin připojených k ústavní stížnosti je zřejmé, že projednávaná trestní věc byla po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu vrácena zpět soudu okresnímu, u kterého byla věci přidělena nová spisová značka, a na základě platného rozvrhu práce soudu připadla tato věc k projednání soudkyni JUDr. Vladimíře Kikerlové, jež ve věci učinila toliko několik nezbytných úkonů. Poté (po návratu z mateřské dovolené) byla věc - napadeným "rozhodnutím" - přidělena (de facto zpět) soudkyni, jež ve věci rozhodovala v prvním stupni před kasačním rozsudkem dovolacího soudu.

V tom však spatřovat porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, důvod není, resp. není zde silný důvod k opaku, neboť ve věci bude rozhodovat táž soudkyně, jež ve věci rozhodovala v původním řízení. Jelikož ve věci nebylo aplikováno ustanovení § 265l odst. 3 tr. řádu, na základě kterého by bylo projednání věci Mgr. Janě Langerové Nejvyšším soudem odejmuto, není - prizmatem čl. 38 odst. 1 Listiny - zjevným vybočením z ústavní konformity, že se věc po odpadnutí objektivní překážky (mateřská dovolená) vrací k projednání a rozhodnutí senátu pod vedením právě této soudkyně.

Navrhuje-li stěžovatel dále, aby Ústavní soud "rozhodl, že se v právní věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009 trestný čin nestal", postačí již jen - coby samozřejmost - zaznamenat, že Ústavní soud k takovému "rozhodnutí" příslušný není; nepřísluší mu se předem vyjadřovat k otázkám viny a trestu, resp. k otázce, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, neboť to je posláním soudů obecných.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu stěžovatelův návrh zčásti dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti dle § 43 odst. 1 písm. d) jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2251/09-1)