# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2245/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2245/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.2245.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 2007
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: trestný čin
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 39; 140/1961 Sb., § 248 odst.1; 40/1964 Sb., § 797

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na skutkové okolnosti, za nichž jednal při uzavření leasingové smlouvy a přijal pojistné plnění a na judikaturu Ústavního soudu ve věci sp. zn. ÚS 4/04 (správně sp. zn. I. ÚS 4/04), kde v nálezu bylo mj. konstatováno, "že trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu, které má soukromoprávní základ, je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu."

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 1322/2006 bylo zjištěno, že jmenovaný soud v souladu s § 265i odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku o vině a v odůvodnění svého usnesení, jímž dovolání stěžovatele zamítl, se s jeho uplatněnými námitkami v celém rozsahu vypořádal. V rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč z jednání obviněného byl vyvozen správný právní závěr o jeho vině trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1 trestního zákona, když si ponechal pro svou potřebu plnění poskytnuté pojišťovnou na opravu vozidla, které užíval jako nájemce, na opravu vozidla vlastníka - tj. společnosti Škofin s. r. o. ji nepoužil a opravu v částce 13.687,80 Kč uhradila tato společnost. Lze dodat, že podle ustanovení § 248 odst. 1 trestního zákona se zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Na naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu nemůže nic změnit ani zjištění, že práva a povinnosti vyplývající z pojištění jsou dány ustanovením § 797 odst. 1 obč. zákona, přičemž proti obviněnému, který jednal v rozporu s uloženou povinností, lze nároky na úhradu neoprávněně přijatého pojistného plnění uplatnit v řízení občanskoprávním a právní zájem poškozené strany tak může být touto cestou uplatněn. Ochrana společnosti před kriminalitou je však poskytována trestním zákonem, tj. jeho prostředky, přičemž znaky trestného činu jsou v tomto zákoně uvedeny (§ 1, § 2 a § 3 tr. zákona). Nelze pochybovat, že obviněný svým jednáním znaky trestného činu dle § 248 odst. 1 tr. zákona naplnil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2245/07-1)