# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 22/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 22/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.22.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 11 odst.5, čl. 38; 337/1992 Sb., § 41 odst.3, § 46 odst.4; 588/1992 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se řádně podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2000, č. j. 30 Ca 218/98-31, rozhodnutí FŘ ze dne 9. září 1998, č. j. 4272a/98/FŘ/130, o vyměření daně z přidané hodnoty, a navrhuje uložit vedlejšímu účastníku povinnost uhradit jí náklady řízení. Ústavní stížnost odůvodňuje tím, že podle jejího přesvědčení jak soud, tak i finanční orgány rozhodly v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dotčení na uvedených základních právech a svobodách odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení čl. II bodu 2 zák. č. 208/1997 Sb., jímž byl novelizován zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, týkajícího se podmínek uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty a § 41 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Za účelem posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal jak spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 218/98, tak i spis FŘ k rozhodnutí č. j. 4272a/98/FŘ/130. FŘ spolu s předložením předmětného spisu Ústavnímu soudu zaslalo i vyjádření k obsahu ústavní stížnosti, v němž v zásadě opakuje rozhodovací důvody finančních orgánů jakož i krajského soudu.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Brně při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o správě daní poplatků, ve svém právním názoru k interpretaci čl. II bodu 2 zák. č. 208/1997 Sb., a § 41 a 46 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zjevné neopodstatněnosti je takovým výsledkem řízení před Ústavním soudem, jenž zakládá důvod zjevné neopodstatněnosti i s ní spojeného návrhu na náhradu nákladů řízení dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-22/01-01)