# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2165/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2165/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.2165.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 12. 2008
- Datum zveřejnění: 8. 1. 2009
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
- Klíčová slova: restituční nárok, restituce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1; 229/1991 Sb., § 11, § 13

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti, jež splňuje formální požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokolu č. 1") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho občanskoprávní věci.

Stěžovatel, který se jako postupník dle zákona o půdě neúspěšně soudně domáhal převedení konkrétních pozemků, v ústavní stížnosti polemizuje se závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 6/05 (publikován jako č. 531/2005 Sb.), a dovozuje, že postupníci by měli mít stejné postavení jako "přímí restituenti". Obecné soudy paušální aplikací uvedeného nálezu Ústavního soudu nepřípustně zasáhly do jeho ústavně chráněných základních práv a svobod; je totiž třeba rozlišovat, což jinak činí i Nejvyšší soud, mezi osobami, které usilují o pozemky ze spekulativních důvodů, a osobami, jež jsou k vymáhání pozemků vedeny důvody nespekulativními (např. chtějí pečovat o půdu). Stěžovatel tvrdí, že k posléze označené skupině patří i on, jelikož je soukromým rolníkem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb. (dále jen "zákona o půdě"), a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a k jejich dědicům. V odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu nezrušil napadená ustanovení i ve vztahu k osobám, jež nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.

Ústavní soud neshledal důvod, proč se od těchto právních závěrů odchýlit, a v jejich aplikaci (obecnými soudy) ve stěžovatelově věci proto porušení stěžovatelových základních práv nespatřuje; pro stručnost na bezchybné právní závěry obecných soudů i citovaný nález Ústavního soudu postačí jen odkázat. Stručně vyjádřeno, stěžovatel jako postupník na vydání pozemků nemá nárok; obdobné ústavní stížnosti postupníků proti rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud setrvale odmítá (srov. např. usnesení ze dne 6. 3. 2008 ve věci sp. zn. II. ÚS 2913/07 či usnesení ze dne 7. 2. 2008 ve věci sp. zn. I. ÚS 86/08) a odmítnuto bylo ostatně i obsahově blízké podání stěžovatele (viz usnesení ze dne 26. 5. 2008 ve věci sp. zn. IV. ÚS 854/08).

Vzhledem k řečenému postupovaly obecné soudy ústavně konformně, jestliže při posuzování žaloby stěžovatele respektovaly uvedený nález Ústavního soudu, jak jim ukládá čl. 89 odst. 2 Ústavy, a dovodily, že nárok stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě zde není.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo k porušení stěžovatelova práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ačkoli stěžovatel nenapadl v ústavní stížnosti rozhodnutí dovolacího soudu, nebrání tato okolnost Ústavnímu soudu projednat jeho ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutím instančně nižších soudů, jestliže dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné ve smyslu § 237 odst. 1, 3 o. s. ř.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2165/08-1)