# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2126/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2126/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:3.US.2126.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 7. 2016
- Datum zveřejnění: 5. 8. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání/přípustnost, trest/výkon
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 325, § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadenými usneseními Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta žádost stěžovatele o přerušení výkonu trestu.

3. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí o žádosti odsouzeného o přerušení výkonu trestu odnětí svobody (pozitivní i negativní) není obsaženo v taxativním výčtu ustanovení § 265a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a proto proti němu nelze dovoláním brojit.

4. Obsahem ústavní stížnosti stěžovatel nicméně napadá pouze závěry soudů nižších stupňů, a postup Nejvyššího soudu nijak nenapadá, ačkoli byl v usnesení ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3860/15 poučen, že jejich opětovné napadení je nepřípustné.

5. Vzhledem k tomu, že postup Nejvyššího soudu plně odpovídá znění i smyslu právní úpravy dovolání podle trestního řádu, a stěžovatel tento procesní postup ani nijak konkrétně nerozporuje, musí Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost v části navrhující zrušení usnesení Nejvyššího soudu pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť tímto postupem nemohlo být ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu zasaženo.

6. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu musí pak Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost vzhledem k ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou s ohledem na princip koncentrovaného a jednoinstančního rozhodování Ústavního soudu [viz usnesení ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. II. ÚS 458/98 (U 75/12 SbNU 549)], které v takové věci připouští nové projednání rozhodnuté věci Ústavním soudem jen za výslovně stanovených podmínek; ty však předmětná ústavní stížnost nesplňuje, nehledě na skutečnost, že byla podána zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty od chvíle, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí krajského soudu (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), jež je třeba považovat v dané věci za poslední opravný prostředek, který měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici. Podání dovolání k Nejvyššímu soudu pak nelze považovat za prostředek, kterým by bylo možné dosáhnout "navrácení" takto uplynulé lhůty.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2126/16-1)