# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 21/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 21/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.21.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 2. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti; základní práva a svobody/svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání /odpírání výkonu vojenské služby
- Klíčová slova: vojenská a civilní služba, obnova řízení, příslušnost
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 281, § 278; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 15 odst.1; 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1, čl. 9

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci, v níž rozhodl rozsudkem Vojenský obvodový soud Prešov dne 26. června 1975 pod sp. zn. T 98/75, dále usnesením dne 9. září 1992 sp. zn. Rtv 30/92 a rozsudkem ze dne 30. září 1992 sp. zn. 2 Rtv 30/92. Uvedl, že k jeho odsouzení jmenovaným vojenským soudem došlo pro nenastoupení služby v ozbrojených silách, tj. pro trestný čin podle § 269 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Poukázal na důvody, pro které byl návrh na obnovu řízení soudy zamítnut, na to, že v době odsouzení byl československým občanem, nyní je občanem České republiky a tedy na právo na ochranu českého soudu, dále pak na nálezy Ústavního soudu, v nichž šlo o problematiku týkající se odsouzení pro nenastoupení povinné služby z náboženských důvodů, i když nikoliv o problematiku související s rozdělením republiky, dále na rozhodnutí obecných soudů, kterými byla obnova řízení v analogických kauzách povolena, přestože šlo o obnovu řízení, které probíhalo u Vojenského obvodového soudu v Prešově nebo v Bratislavě. Z uvedených důvodů se rozhodnutími, proti nímž ústavní stížnost směřuje, cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k citované Úmluvě, jakož i v čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 10 Nt 267/2002-67, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci jeho odsouzení rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 26. června 1975 sp. zn. T 98/75, jakož i usnesením téhož soudu ze dne 9. září 1992 sp. zn. Rtv 30/92 a ze dne 30. září 1992 sp. zn. 2 Rtv 30/92 a stížnost odsouzeného proti usnesení soudu I. stupně opodstatněně neshledal důvodnou. Ve svém rozhodnutí se odvolací soud s poukazem na ustanovení § 281 odst. 2 a § 387 odst. 2 tr. řádu, jakož i na čl. II. odst. 5 zák. č. 25/1993 Sb. vypořádal se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami. Na základě uvedených ustanovení byl Okresním soudem Plzeň-město důvodně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, v němž bylo pravomocně rozhodnuto Vojenským obvodovým soudem v Prešově, když tak návrh na povolení obnovy řízení směřoval proti rozhodnutí soudu, který se nenachází na území ČR, nýbrž na území státu cizího, a proto byla dána pravomoc soudů Slovenské republiky, nikoliv toho u kterého se stěžovatel obnovy řízení domáhal. Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává označených nálezů Ústavního soudu, je třeba dodat, že se tyto nevztahují k problematice řešené v napadených rozhodnutích, a současně zdůraznit, že novou interpretaci zákonných ustanovení vztahujících se k odepření nástupu vojenské služby s odkazem na svobodu náboženského vyznání, tedy změnu výkladu trestněprávní normy, nelze považovat za novou skutečnost, která by měla či mohla být důvodem obnovy řízení (§ 278 odst. 1 tr. řádu).
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-21/04-04)