# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 206/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 206/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.206.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: odškodnění, znalecký posudek, smlouva
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 816; 99/1963 Sb., § 127

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou dne 23. dubna 1999, domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 222/97-53. Uvedl, že označený soud zamítl jeho žalobu o zaplacení částky 90.000,- Kč z pojistné smlouvy, když vyslovil, že mu další pojistné plnění nenáleží, poněvadž úraz byl před replantací již vyléčen. Podle jeho přesvědčení odvolací soud svým jednáním nejenže neposkytl ochranu jeho Ústavou založeným právům, nýbrž naopak, bez opory v zákoně, vytvořil překážku pro realizaci práva na pojistné plnění z řádně uzavřené pojistné smlouvy. Poukázal dále na zásadu volného hodnocení důkazů, která však nemůže znamenat libovůli - sám se domnívá, že soud hodnotil důkazy v rozporu s obsahem lékařské zprávy, podporující jeho stanovisko.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. června 1999 uvedla, že z odůvodnění stížností napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se soudy obou stupňů řídily a z jakého důvodu byl zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrzen. Soud hodnotil důkazy v souladu se zásadami, uvedenými v § 132 občanského soudního řádu, každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu, co vyšlo najevo. Navrhla, aby stížnosti pro její neopodstatněnost nebylo vyhověno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 222/97, vyžádaného Ústavním soudem, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává. Z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 222/97-53 i Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 505/98-71 vyplývá, že soudy při interpretaci všeobecných pojistných podmínek obsažených v pojistné smlouvě a při hodnocení důkazů postupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu, odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, vznesenými v odvolání. Je třeba uvést, že jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů nezávislými obecnými soudy, když není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti (rozhodnutí ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-206/99-99)