# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2027/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2027/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.2027.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2008
- Datum zveřejnění: 26. 11. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel včasnou ústavní stížností navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve věci odporu stěžovatele proti platebnímu rozkazu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že soudy svými rozhodnutími porušily jeho právo obrátit se na nezávislý a nestranný soud podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který odmítl pro opožděnost odpor stěžovatele proti platebnímu rozkazu. Stěžovatel tvrdí, že v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky s platebním rozkazem, nebyl schopen činit právní úkony a jednat tak, aby jej to mohlo zavazovat. Stěžovatel si vůbec nepamatuje převzetí a osud této listiny a byl v takovém zdravotním stavu fyzickém i psychickém, že si nic z té doby nepamatuje a listinu neviděl. Nebyl schopen ovládat své jednání, vnímat souvislosti, činit jakákoli jednání a úkony vážně a posoudit jejich následky. Nepamatuje si vůbec, že listinu převzal, čeho se týkala a neví, jak s ní bylo naloženo. Nebyl schopen ani shledat, že u něj takový stav nastal, neboť byl uvnitř tohoto stavu. Tento "atak" jeho choroby se posléze ukázal jako související s jeho vážným onemocněním. Skutečnost, že soudy z lékařských zpráv nedovodily, že je u něj takový stav, neznamená, že nebyl. Postupu soudů vytýká, že nepovolaly znalce k odpovědi na otázky související s posouzením způsobilosti stěžovatele jednat v rozhodném období. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, a proto jejich rozhodnutí jsou nezákonná a protiústavní.

Z kopií přiložených rozhodnutí a z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že předložené argumenty jsou v podstatě opakováním námitek, které stěžovatel již uplatnil v řízení před obecnými soudy a s jejichž závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti. Ústavní soud posoudil všechna soudní rozhodnutí z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily všechny provedené důkazy v souladu a učinily právní závěry, které náležitě odůvodnily. Vypořádaly se při tom se všemi námitkami stěžovatele stran jeho zdravotního stavu v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky. Tvrzení stěžovatele, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, nelze přisvědčit. Soudy rozhodovaly na základě hodnocení důkazů předložených stěžovatelem, lékařských zpráv a vyjádření ošetřujícího lékaře stěžovatele a dospěly k závěru, že nebylo prokázané, že by stěžovatel nebyl v rozhodný den způsobilý k převzetí platebního rozkazu.

Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat takto učiněné závěry obecných soudů. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

K takovému pochybení však v dané věci nedošlo. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou ústavně konformní a v podstatě nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, v nichž se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami a tvrzeními stěžovatele. Ústavní soud tak ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud orgány veřejné moci rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.

Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a napadená rozhodnutí proto neporušila základní práva stěžovatele, jak stěžovatel tvrdil v ústavní stížnosti.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele neshledal. Ústavní stížnost proto byla z uvedených důvodů jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2027/08-1)