# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 202/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 202/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.202.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 5. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
- Klíčová slova: důkaz
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 33, § 134

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou vpředu vyznačeným zástupcem, domáhal se tento jménem O. M., přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu (Krajského soudu v Praze - 9 To 515/2001-32), kterým byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí obecného soudu I. stupně (Okresního soudu v Nymburce - Nt 765/2001), o omezení zajištění finančních prostředků na bankovním účtu O. M., obviněného z trestného činu lichvy, a navrhl jejich zrušení z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a dalších obdobných práv plynoucích také z čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o lidských právech. V důsledku obou rozhodnutí pak došlo k zásahu do majetkových práv chráněných čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

K ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatele.

Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§ 27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byla ústavní stížnost, jak shora je označena, posouzena jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43
odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-202/02-02)