# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2017/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2017/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.2017.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 8. 2010
- Datum zveřejnění: 2. 9. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: půjčka, směnky, šeky, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy nezkoumaly oprávněnost kauzální námitky žalovaného, popírajícího existenci smlouvy o půjčce a půjčky vůbec, bez dalšího dokazování této jeho námitce přisvědčily, jejími tvrzeními se však nezabývaly.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah dovolání, na svou ustálenou judikaturu, jakož i na znění § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu opodstatněně dovolání neshledal přípustným a důvodně je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, když své rozhodnutí odůvodnil tak, že lze na ně v dalším odkázat.

Pro uvedené byla ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, v další části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pak jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Lze dodat, že v odůvodnění rozsudků soudu I. a II. stupně se konstatuje a hodnotí rozsah provedených důkazů, z nichž vyplývá důvodný závěr o neexistenci kauzální podstaty směnky, o kterou žalobkyně opírala tvrzený nárok [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2017/10-1)