# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2001/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2001/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:3.US.2001.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 7. 2025
- Datum zveřejnění: 2. 9. 2025
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud zamítl žalobu vedlejšího účastníka proti stěžovatelům (výroky I a II) a uložil mu povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 408 375 Kč (výrok III).

2. Vrchní soud potvrdil výroky rozhodnutí městského soudu o zamítnutí žaloby (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že snížil výši náhrady nákladů prvostupňového řízení na 43 200 Kč (výrok II) a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovatelům náklady odvolacího řízení ve výši 8 350 Kč (výrok III).

3. Stěžovatelé i vedlejší účastník napadli rozhodnutí vrchního soudu opravnými prostředky. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti jeho nákladovým výrokům - tedy proti II. a III. výroku. Vedlejší účastník podal proti všem jeho výrokům dovolání. O tomto dovolání dosud nebylo rozhodnuto.

II. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

4. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud zjistil, že jedna z těchto podmínek není splněna. Stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a jejich stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].

6. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního
soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy České republiky). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25).

7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, pokud je proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Nezáleží přitom na tom, zda dovolání podal stěžovatel nebo jeho protistrana (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 165/25, bod 8; IV. ÚS 2474/24, body 10 až 11; IV. ÚS 2648/24, body 9 až 10).

8. Tato situace nastala i v této věci. Proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu totiž podal dovolání vedlejší účastník. O tomto dovolání přitom dosud nebylo rozhodnuto (č. l. 252 spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 64 Cm 81/2023).

9. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti podstatná. Pokud by totiž Nejvyšší soud shledal dovolání vedlejšího účastníka přípustným a důvodným, se zrušením či změnou rozhodnutí vrchního soudu o věci samé by nutně souviselo zrušení či změna akcesorických výroků o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu), případně by o nich Nejvyšší soud mohl sám znovu rozhodnout (§ 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 až 2 zákona).

10. Pokud by Ústavní soud přezkoumal nákladové výroky rozhodnutí vrchního soudu již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným procesním prostředkům k ochraně práva a nepřímo by tím předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1040/25, bod 11; IV. ÚS 2474/24, bod 10; III. ÚS 722/24, bod 13).

11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a zároveň nenastaly okolnosti, které by nepřípustnost ústavní stížnosti dokázaly prolomit (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona).

12. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím neodnímá stěžovatelům jejich právo na přístup k Ústavnímu soudu. Nic jim totiž nebrání podat po skončení řízení před obecnými soudy novou ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vedlejšího účastníka, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 1186/25, bod 14; IV. ÚS 2969/24, bod 7; III. ÚS 1980/24, bod 9; IV. ÚS 1060/24, bod 8).

III. Závěr

13. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2001/25-1)