# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 200/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 200/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:3.US.200.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2022
- Datum zveřejnění: 16. 3. 2022
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 62 064 Kč a příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil. V závěru stěžovatele poučil o tom, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Stěžovatel oba rozsudky napadá, přičemž uvádí, že nesouhlasí se závěry obecných soudů o výkladu podmínek pojistné smlouvy, ve které byl stěžovatel v postavení pojištěného.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.

4. V posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje. Stěžovatel byl v napadeném usnesení Městského soudu v Praze poučen o možnosti podat proti němu dovolání, čehož dosud nevyužil. Proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná. Ústavní soud ji tudíž odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bez dalšího jako nepřípustnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-200/22-1)