# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 200/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 200/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.200.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 5. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání /odpírání výkonu vojenské služby
- Klíčová slova: vojenská a civilní služba
- Dotčené předpisy: 18/1992 Sb., § 4, § 3; 2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 36 odst.1; 71/1967 Sb., § 3

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 29. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2001. Návrh směřoval vůči povolávacímu příkazu k nástupu výkonu civilní služby Okresního úřadu Jindřichův Hradec, č.j. 34/2001-0037/1992/CS, ze dne 15. března 2001. Podle názoru navrhovatele bylo uvedeným rozhodnutím Okresního úřadu porušeno ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kde je garantováno, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. V předmětné věci se jednalo o uplatňování práva na řádný postup ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci byl vydán povolávací příkaz Okresního úřadu, který má povahu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 244 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") i § 13 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o civilní službě").
Platí obecná zásada, že rozhodnutí orgánů veřejné správy přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků. V daném případě bylo vydáno rozhodnutí, které je pravomocné, protože odvolání proti povolávacímu příkazu je podle § 3 odst. 3 zákona o civilní službě vyloučeno. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci nelze použít opravného prostředku (§ 250l o.s.ř.). Je tedy třeba zkoumat, zda mohl navrhovatel podat proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu správní žalobu.
Z ustanovení obsažených v hlavě druhé páté části o.s.ř. (Rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů) plyne, že soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů jen v případech, které jsou výslovně uvedeny v ustanoveních § 248 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle § 248 odst. 3 o.s.ř. jsou dále z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vyloučí zvláštní zákony.
Výkon civilní služby je upraven zákonem o civilní službě. Rozhodnutí podle tohoto zákona vydaná však pod citovaná ustanovení o.s.ř. podřadit nelze. Rovněž obor "civilní služba", ani zákon č. 18/1992 Sb. (popř. zákona č. 73/1990 Sb., který mu předcházel), nejsou v citované příloze A uvedeny. Výčet případů, které jsou z přezkoumávání soudu vyloučeny, je v této příloze uveden taxativně. Stejně tak samotný zákon o civilní službě jako zvláštní zákon ve smyslu § 248 odst. 3 o.s.ř. soudní přezkum rozhodnutí, podle něho vydaných, nevylučuje. Bylo proto na navrhovateli, aby proti povolávacímu příkazu podal správní žalobu, což navrhovatel neučinil.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2001

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-200/01-01)