# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:3.US.2.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 1. 2023
- Datum zveřejnění: 2. 2. 2023
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se, s odvoláním, na porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zákazem odmítnutí spravedlnosti dle čl. 81 a čl. 90 Ústavy a práva na předvídatelné rozhodnutí, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel je vinen zvlášť závažným zločinem loupeže ve spolupachatelství, přečinem výtržnictví ve spolupachatelství a odsouzen k nepodmíněnému trestu na třicet měsíců.

2. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku městského soudu dovolání vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 5/2023. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelem podaném dovolání, je návrhem nepřípustným.

5. Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že není podmínka vyčerpání posledního procesního prostředku (§ 72 odst. 3) splněna, dokud nebylo dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. V této procesní situaci není důvod k tomu, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o dovolání. Stěžovateli nic nebude bránit v tom, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na něm založeném, podal novou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu bude stěžovateli v takovém případě zachována.

6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2/23-1)