# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1998/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1998/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.1998.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: soudce/podjatost, soudce/vyloučení, konkurz a vyrovnání
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 14

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se jako soudem zproštěný správce konkursní podstaty úpadce společnosti Agrox, akciová společnost, účastnil a účastní konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 6/95. Stěžovatel v této souvislosti vznesl námitku podjatosti proti soudkyni jmenovaného soudu JUDr. Jarmile Hanuliakové, která v této věci rozhoduje. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením neshledal návrh stěžovatele na vyloučení soudkyně důvodným. Ještě předtím rozhodl Nejvyšší soud, že předsedové senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta a JUDr. František Kučera a soudci téhož soudu JUDr. Jiří Goldstein a Mgr. Ing. Jaroslav Zelenka Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání dané věci ve fázi odvolacího řízení, která se vede u Vrchního soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Ko 390/2005.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost snáší celou řadu argumentů, ovšem argumentů, které s napadenými usneseními nijak nesouvisí, a naopak zpochybňují postup zejména Městského soudu v Praze jako soudu prvého stupně ve věci samé. Stěžovatel argumentuje průtahy v řízení, ovšem tomu neodpovídá petit jeho ústavní stížnosti, který brojí toliko proti oběma v záhlaví uvedeným usnesením. Stěžovatel vůbec nevysvětluje, v čem by měla spočívat protiústavnost obou napadených usnesení. Ústavní soud, který není povinen vyhledávat ústavní argumentaci za stěžovatele, toliko poznamenává, že obě napadená rozhodnutí nejsou v rozporu s judikaturou, týkající se otázky podjatosti soudců (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 167/94, Sb.n.u.ÚS, sv. 6, str. 429). Ústavní soud se nemohl nepozastavit nad naprostým nedostatkem relevantní právní argumentace v ústavní stížnosti, kde stěžovatel je zastoupen advokátem, a navíc je sám advokát. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1998/07-1)