# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1981/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1981/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.1981.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 9. 2008
- Datum zveřejnění: 1. 10. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 158, § 2 odst.6, § 2 odst.5

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jejich trestní věci, přičemž namítali, že se jimi cítí být dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy se dle jejich názoru při rozhodování o vině a trestu dostaly rovněž do rozporu s čl. 90 Ústavy ČR.

Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že trestní stíhání bylo v předmětné věci "zahájeno neprocesně", když stěžovatelé mají za to, že policejní orgán nejprve "nesprávně" postupoval dle § 158 tr. řádu, což se následně promítlo do rozsahu důkazní situace, dále, že důkazy byly hodnoceny tendenčně v jejich neprospěch při nezohlednění zásady in dubio pro reo, a konečně z toho důvodu, že předseda senátu a přísedící nalézacího soudu nebyli zákonnými soudci. To jednak pro blíže odůvodněnou podjatost předsedy senátu a jednak proto, že rozvrh práce u Okresního soudu v Českých Budějovicích je založen na tom, že všechny trestní věci jednoho obviněného rozhoduje týž soudce (senát), jenž rozhodoval první trestní věc, i když by novou jinak rozhodoval jiný soudce (senát), což stěžovatelé považují za nepřípustné.

Pro uvedené námitky se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, Ústavní soud neshledal.

Procesní taktika policejního orgánu, kterou podrobili své kritice z důvodu následného rozsahu procesně použitelných důkazů, může být v této fázi řízení předmětem přezkumu Ústavního soudu z pohledu námitek stěžovatelů pouze potud, pokud se týče posouzení, zda byly vzaty v úvahu všechny procesně použitelné důkazy, resp. zda obecné soudy nevycházely z podkladů, které jimi nebyly a pod aspektem požadavků zákona být nemohly. V tomto ohledu jim nelze ničeho vytknout. Napadené rozsudky jsou rovněž řádně odůvodněny, vypořádávají se s výhradami, které stěžovatelé uvádějí v ústavní stížnosti a z tohoto důvodu lze na obsah jejich odůvodnění odkázat.

Stran relevantních skutkových otázek myšlenkový postup nalézacího soudu vyložený v odůvodnění napadeného rozsudku logické omyly či extrémní rozpory mezi k dispozici jsoucími důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry nevykazuje (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další). V jeho rozsudku je naopak precizně odůvodněno vytváření konečného skutkového základu a popsány jsou dostatečně i důvody, pro něž se soud nepřiklonil ke skutkové verzi stěžovatelů. Nejeví se takto posléze kromě specifického vyjádření se k důkazní situaci stran podrobností ani poukaz odvolacího soudu na předmětné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jako nepostačující.

Nejvyšší soud rozhodující o dovolání ve smyslu § 265 odst. 1 písm. b) tr. řádu potom zevrubně reagoval na námitky stěžovatelů týkající se tvrzené podjatosti předsedy senátu 27 T Okresního soudu v Českých Budějovicích a důvody, na základě kterých jim nepřisvědčil, jsou v odůvodnění jeho usnesení, jímž dovolání z důvodu zjevné neopodstatněnosti odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu], náležitě rozvedeny.

Za této situace lze pouze dodat, že stěžovateli kritizovaný algoritmus "nápadu" trestních věcí takto vždy příslušnému senátu ve vztahu k témuž obžalovanému nepovažuje Ústavní soud za svévolný či účelový (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 230/96, I. ÚS 476/97) ve smyslu odporujícím kautelám plynoucím z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře konstatoval, mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z citovaného článku Listiny základních práv a svobod, patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 29/01, IV. ÚS 307/03, I. ÚS 722/05, III. ÚS 2853/07). Algoritmus výběru obsazení soudu je v daném případě stanoven předem, dostatečně seznatelným způsobem a obecnými definičními znaky, přičemž nezakládá nepřípustné obsazení soudu "ad hoc", jemuž má být čl. 38 Listiny (mimo jiné) zábranou.

Z uvedených důvodů bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1981/08-1)