# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 197/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 197/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.197.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 9. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/formální posouzení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 123, § 132

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 20. dubna 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 397/97-21, ze dne 2. prosince 1998, když uvedla, že se označeným rozhodnutím cítí dotčena na právech, zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a tím čl. 10 Ústavy. Poukázala na to, že výklad Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí - okresního pozemkového úřadu a také soudu, vztahující se k restitučnímu nároku, uplatněnému k nemovitému majetku, považuje za ryze formalistický, a proto se s ním neztotožňuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 397/97 nebyl shledán zásah do práv stěžovatelky, jak se v návrhu dovolávala. Označený soud v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Ústí nad Orlicí - okresního pozemkového úřadu ze dne 3. června 1997, č. j. Poz 4509/10022/97/203-Br, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a se všemi námitkami stěžovatelky se v odůvodnění vypořádal, přičemž správně aplikoval příslušná ustanovení zák. č. 229/1991 Sb.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-197/99-99)