# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 194/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 194/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.194.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 5. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: smlouva, odškodnění
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 39, § 839; 451/1991 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 220

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 16. dubna 1999, se stěžovatelka domáhala přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 1999, sp. zn.
5 Co 460/98, kterým bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne 23. února 1998, č. j. 7 C 275/96-65, ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky
48.000 Kč.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
7. ledna 1999, sp. zn. 15 Co 460/98, bylo zjištěno, že odvolací soud změnil výrok rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. února 1998 ve věci samé, přičemž účastníky řízení mimo jiné poučil o tom, že proti jeho pravomocnému rozhodnutí lze, za předpokladů obsažených v §§ 237 až 239 občanského soudního řádu, podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

III. ÚS 194/99-7

Ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně, byla shledána nepřípustnou, když z obsahu návrhu nelze dovodit, že navrhovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje - že by podala dovolání k Nejvyššímu soudu, jak byla soudem poučena a jak jeho přípustnost vyplývá
z § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. I kdyby takové dovolání navrhovatelka podala, ačkoliv je v ústavní stížnosti nekonstatuje, stížnost je nepřípustná proto, že napadá rozsudek, který není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-194/99-99)