# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1915/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1915/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1915.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 9. 2009
- Datum zveřejnění: 23. 9. 2009
- Klíčová slova: poplatek/regulační
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 30 odst.1; 48/1997 Sb., § 16a

## Výrok

Ústavní stížnost a další návrhy (dle záhlaví) se odmítají.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí existenci "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a navrhují, aby Ústavní soud nálezem deklaroval, že výběrem regulačních poplatků podle ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, bylo porušeno právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem zakotvené v čl. 31, větě druhé, Listiny základních práv a svobod. V návaznosti na to stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud též rozhodl, že 1/ ustanovení § 16a výše označeného zákona, 2/ ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a 3/ stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, se zrušují.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Usnesením ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 569/09, vydaném v jiné - skutkově a právně však srovnatelné - věci Ústavní soud návrhy týchž stěžovatelů zhodnotil tak, že "nevyhověly podmínkám stanoveným v § 72 odst. 3 a 6, jakož i § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu", a proto je z důvodů dle ustanovení § 43 odst. 1, písm. a) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Ani v této věci nemá Ústavní soud důvod postupovat jinak; jelikož důvody, na nichž byly dřívější závěry založeny, jsou stěžovatelům známy, postačí zde na ně toliko odkázat.

Stěžovatelům je namístě jen znovu připomenout, že není přípustné jakkoliv obcházet zákonné vymezení subjektů, legitimovaných k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (viz § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a už zcela zjevným nedopatřením je zjevně návrh, aby ústavní soud zrušil § 30 zákona o Ústavním soudu (srov. čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky), jakož i své vlastní stanovisko (zde sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96).

Vzhledem k tomu, že druhý stěžovatel ve lhůtě stanovené písemnou výzvou Ústavního soudu (ani později), neodstranil procesní nedostatek povinného zastoupení advokátem, je vůči němu dán rovněž důvod pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem uvedený v ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ustavním soudu.

K žádosti stěžovatelů, aby údaje o jejich totožnosti byly uváděny "ve všech rozhodnutích, nálezech a písemnostech týkajících se této věci (třeba statistikách, výročních zprávách apod.) nebo v písemnostech v souvislosti s touto věcí", se poukazuje na to, že anonymizace údajů účastníků řízení se provádí na základě § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, § 66 odst. 4 Kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu, resp. pokynu předsedy Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1915/09-1)