# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1850/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1850/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:3.US.1850.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 7. 2011
- Datum zveřejnění: 12. 7. 2011
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c, § 237 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. června 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247, jakož i rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 24 C 66/2008-199, a to pro porušení článku 1 odst. 1, článku 10 a článku 36 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 24 C 66/2008-199, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala po obou žalovaných písemné omluvy a po každém z nich náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 50.000,- Kč.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dotazem na pracovnici Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 21. června 2011 proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 dovolání, které dosud nebylo postoupeno Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") k rozhodnutí.

V předmětné věci přípustnost stěžovatelkou podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000).

Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatelka podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. Ve věci tedy dosud probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost a může tak učinit až po doručení rozhodnutí o podaném dovolání. Podmínkou je pouze to, aby tento mimořádný opravný prostředek stěžovatelka uplatnila řádně.

V souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1850/11-1)