# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 183/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 183/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.183.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 11. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/výpočet
- Dotčené předpisy: 337/1992 Sb., § 31 odst.5, § 31 odst.9, § 31 odst.8; 563/1991 Sb., čl.; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 21. března 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j.
22 Ca 60/99-53, 22 Ca 109/99-30 a 22 Ca 110/99-32, a proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. října 1998, č. j. FŘ/7250/110/97/3/G, FŘ/7250/110/97/6/G, a FŘ/7250/110/97/8/G, a ze dne 2. listopadu 1998, č. j. FŘ 492/130/1998, jakož i dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hranicích, které výše označeným rozhodnutím předcházely, spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení a návrhem na odložení vykonatelnosti všech napadených rozsudků a rozhodnutí. Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 11 odst. 5, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 90 Ústavy.
V ústavní stížnosti stěžovatelé opakují argumenty uplatněné již ve správním řízení a v řízení před soudem, jež jsou polemikou s postupem finančních úřadů. Zejména pak poukazují na skutečnost, že ze strany daňových orgánů nebyla stěžovatelům nikdy prokázána neúplnost, neprůkaznost, resp. nesprávnost účetnictví (dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), a dále na skutečnost, že daňové orgány nedostály kautelám obsaženým v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zjevné neopodstatněnosti je takovým výsledkem řízení před Ústavním soudem, jež zakládá důvod zjevné neopodstatněnosti jak návrhu na náhradu nákladů řízení dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tak i návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-183/2000-2000)