# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1816/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1816/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:3.US.1816.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 9. 2018
- Datum zveřejnění: 10. 10. 2018
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 41, § 109 odst.3; 280/2009 Sb., § 148 odst.2, § 148 odst.4 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

I.
Stručný popis věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž měl být porušen čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu č. 12 k Úmluvě a čl. 90 Ústavy. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení shora uvedených ustanovení (res. jejich částí) daňového řádu a soudního řádu správního.

2. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rubrikovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jímž byla zrušena veškerá výše identifikovaná rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

II.
Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá obsáhlou argumentaci, již z níže rozvedeného důvodu netřeba podrobněji rekapitulovat, ve které - stručně řečeno - primárně zpochybňuje správnost orgány veřejné moci provedeného výkladu institutu prekluze v daňovém řádu.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost však z níže uvedených důvodů není přípustná.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

6. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)]; posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů zjevně nespadá.

7. Jak patrno z výše uvedeného, Nejvyšší správní soud v posuzované věci zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rozsudku krajského soudu, jímž byla napadená rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Je tak zjevné, že stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v dosud neskončeném řízení. Žádný důvod, pro který by jeho ústavní stížnost měla být přípustná, ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani neuvádí; stěžovatel sice v ústavní stížnosti poukazuje na § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tvrzený přesah vlastních zájmů však ničím nedokládá, a ani Ústavní soud žádný takový přesah neshledal.

8. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou a spolu s ní podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona odmítl - aniž by se jím mohl věcně zabývat - i stěžovatelův návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť takový návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1816/18-1)