# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 177/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 177/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.177.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: osoba/povinná, tíseň, nápadně nevýhodné podmínky
- Dotčené předpisy: 229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.k

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 30 Ca 201/97, a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. října 1997, č. j. PÚ 1268/92-4, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR. Poukázal na podané návrhy k doplnění dokazování, které krajský soud označil za právně nevýznamné a které tedy neprovedl, ačkoliv, podle stěžovatele, šlo o důkazy, osvědčující, že při převodu vlastnictví k nemovitosti nebyl na vlastníky nátlak činěn a že tak nejsou osobami oprávněnými k restitučnímu nároku.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, je-li zjevně neopodstatněný, odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 201/97-37, kterým bylo dne 15. prosince 1999 potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou č. j. PÚ 1268/92-4, ze dne 13. října 1997, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Soud se v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, uplatněnými v opravném prostředku, a v rozsudku pak zcela vyčerpávajícím způsobem, v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, odůvodnil, které nepochybné a nezvratné skutečnosti osvědčily existenci tísně oprávněných osob v kritické době a proč na tomto zjištění nemohlo ničeho změnit provádění dalších důkazů.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-177/2000-2000)